Mohu mít les, který může být domovem divokým opylovačům? Nebo ještě lépe – dokážu si splnit svůj sen o lese, který mi poskytne pravý včelí med? Ač se to může zdát komplikované, odpověď na obě otázky je ano.

Lidé si užívají výhod lesa již po staletí. Jedním z nejzajímavějších benefitů je divoký med. První zmínky o lesním včelařství nebo-li brtnictví v Polsku pocházejí ze 14. století, i když mnohé nasvědčuje tomu, že toto povolání existovalo již dříve. Největší rozmach spadá do 16. a 17. století. Pojďme se ale zamyslet nad tím, co musí váš les mít, aby byl přátelský k opylovačům, nebo jinými slovy, co dělat, aby v něm chtěly včely žít?

Klíčová je vhodná druhová skladba lesa a přístup k vodě. Který les je ale vhodný? Jedna z nejdůležitějších dřevin druhové skladby medonosného lesa je lípa a často je to její početná přítomnost, která zaručuje úspěch. Les by měl být vlhký, ale ne silně zastíněný. Dobře osvětlený podrost se bude vyznačovat bohatostí druhů flóry, která zvyšuje potravní základnu včel a dalších lesních opylovačů. O jaké druhy bychom se tedy měli starat?
• O stromy jako lípy, lísky, vrby, javory, jeřáby, jilmy a plané druhy ovoce (hrušky, třešně, jabloně). Cenná bude i přítomnost jehličnatých stromů, tedy smrků, borovic, modřínů a jedlí. Obecně je třeba mít na paměti, že čím je smíšený les druhově rozmanitější, tím je pro opylovače lepší.
• O keře jako ostružiny, maliny, hloh, řešetlák, zimolez a klokočí.
• O byliny a drobné keříčky – borůvka, klikva, brusinka, vřes, vrbovka, tymián, plicník, čistec, mateřídouška, lilie, sněženka, ožanka a další kvetoucí rostliny.

Jak je uvedeno výše, je dobré, když je les mokrý, ale co to vlastně znamená? Jakákoliv přítomnost drobných vodních toků (potůčků, pramenů) v bezprostřední blízkosti vašeho lesa bude mít příznivý vliv na vodní poměry v území. Příznivě bude vodní pověry ovlivňovat také vysoká hladina podzemní vody nebo blízkost stojatých vod nebo bažin a rašelinišť.

Další otázkou, která nás asi napadne, je legálnost činností, jako je zavěšení úlu nebo výroba úlu přímo do kmene živého stromu. V soukromém lese stačí souhlas vlastníka pozemku a pokud působíme na vlastním území, neexistují žádné překážky.

A jak vyrobit lesní úl? Nejoblíbenější formy úlů jsou podlouhlé prohlubně vyhloubené v kmeni živého stromu nebo upravené dutiny, uzavřené dřevěnou zástěnou, tzv. brtě. Dutina je asi jeden metr dlouhá, 10 cm široká a 30 cm hluboká. Druhý typ úlů jsou tzv. včelařské kulatiny. Jedná se o duté špalky, otevírané zespodu nebo shora, zajištěné stříškou. Takové úly se zavěšují na stromy pomocí lan nebo pásků. Velkou výhodou tohoto řešení je absence zásahu do živého stromu. Nevýhodou je nižší životnost takových úlů, nutnost zajištění upevnění a vyšší pravděpodobnost jejich poškození nepříznivými povětrnostními podmínkami nebo zvířaty (např. medvědy brtníky). Při správné péči o stříšku, průběžné opravě poškozených záklopek uvnitř úlu nebo při prostém otevírání prázdných úlů na zimu a zavírání v létě nám úly vydrží mnoho let. Jeden ze starších úlů, který se nachází v Bělorusku, se používá již více než 60 let!

O legálnosti naší činnosti máme jasno, už víme, jaké druhy rostlin by měly být v našem včelím lese a jak důležitá je přítomnost vody. Kde ale vzít včely? Jedna z možností je po vyrojení zapustit přímo do lesního úlu roj. Druhá varianta je počkat. Včely přijdou samy. Je to podobné jako se závěsnými budkami pro ptáky – známe preference druhů, víme, jak je vyrobit a kam je umístit, ale nikdy si nejsme jisti, co a jestli vůbec něco v nich bude hnízdit. Je potřeba také zmínit, že divoké úly jsou potenciálním domovem nejen pro divoké včely, ale také pro vosy, netopýry a mnoho dalších druhů hmyzu a drobných savců. Nechme přírodu jít svou cestou.

Aktuální zkušenosti s Brtnictvím maji v Brdech: https://www.modernivcelar.eu/8473-na-brdy-se-po-staletich-vratily-brte