Mohou v mém lese žít velcí savci? Nejdříve si definujeme, co myslíme velkými savci… v naší fantazii vidíme srnky, jeleny, divočáky, losy nebo dokonce zubry. Zda a kdo z nich bude chtít navštívit váš les, do značné míry závisí na regionu, ve kterém se váš pozemek nachází, a na jeho nejbližším okolí. Pokud žijete v horách, můžete zapomenout na přítomnost zubrů, ale pro obyvatele Podlaského vojvodství to může být splněný sen.

Pojďme se podívat na vybrané druhy velkých savců v polských lesích (samozřejmě nemůžeme vynechat ani poměrně vzácného krále lesa – zubra evropského!). Když toužíme po jejich přítomnosti, musíme se vědět, jak jim poskytnout příznivé životní podmínky. Pojďme se tedy nyní zamyslet, v jakých biotopech se můžete s jednotlivými zvířaty setkat a co potřebují, aby se na našem území objevili.

Začněme zubrem evropským (Bos bonasus). V Polsku žije ve volné přírodě přes 2200 zubrů evropských (údaje z roku 2021). Je to jedno z největších zvířat žijících v polských lesích, váží až 900 kg a výšku v kohoutku má až 1,8 m. Setkání se zubrem vždy vyvolává velké emoce. Je však třeba připomenout, že zubr evropský, i když je klidný a majestátní, je stále divoké zvíře a může být nebezpečný, když se cítí ohrožen. Proto se vždy vyplatí dodržovat patřičný odstup. Ale vraťme se ke stanovištním podmínkám. Většina zubrů žije v Podlaském vojvodství (včetně Bělověžského pralesa, Augustovského pralesa, Knyszyňského pralesa), ale vyskytují se také v Zachodniopomorském, Velkopolském a Podkarpatském vojvodství. Populace těchto zvířat každým rokem roste. Výskyt zubra evropského v přírodním prostředí závisí na přítomnosti vzrostlých stromových porostů a rozsáhlých lesních komplexů se středolesními loukami. Základem potravy pro tyto velké živočichy jsou bylinné a trávy (tvoří 70 až 90 % potravy) rostoucí na lesní půdě (zejména na mokřadech), vyskytující se na holinách, loukách a polích. Potravu zubra doplňuje kůra a výhonky stromů a keřů, žaludy a dokonce i listy ostružin. Dospělý jedinec sní 40-60 kg potravy denně. Pojďme si tedy shrnout, co musí mít váš les, aby v něm zubr evropský žil:

• Starý porost
• Sousedství rozsáhlého lesního komplexu.
• Blízkost oblasti, kde se zubři již přirozeně vyskytují.
• Dostupnost potravy, tj. pole, louky.
• Dostupnost vody.

Jezevec evropský (Meles meles) je jeden z největších predátorů vyskytující se v lesích téměř po celé zemi. Přestože je jezevec poměrně velký (délka těla 90 cm a váha cca 20 kg a více), je poměrně obtížné ho potkat. Obvykle je aktivní v noci a přes den bezpečně spí ve své noře. Jezevcům vyhovují smíšené a listnaté lesy s bohatým podrostem, nejlépe přiléhající k zemědělské půdě. Zajímavé je, že tento savec ochotně žije i ve starých sadech a není nijak zvlášť rušen blízkou přítomností člověka (stává se, že si pro doupě vybírá propustky nebo díry pod obytnými budovami. Jezevec je v podstatě všežravec a přizpůsobuje se zdrojům v blízkosti své nory. Základy jeho stravy jsou žížaly, hmyz, malí a mladí savci, ptáci, mršina, obiloviny a ovoce. Jaké podmínky budou příznivé pro výskyt jezevce ve vašem lese­?

• Smíšený nebo listnatý les.
• Bohatý podrost – četné keře.
• Blízkost polí.
• Podmínky pro norování.
• Vysoká biodiverzita – zdroj potravy.
• Přístup k vodě.

Jelen lesní (Cervus elaphus) je po losovi největší kopytník obývající polské lesy. Měří v kohoutku až 140 cm a váží až 210 kg. Jeho přítomnost je charakteristická pro smíšené a listnaté lesy. Vzhledem k impozantnímu paroží samců preferují jeleni světlé lesy s nepříliš hustým podrostem. Vyskytují se po celé zemi, ve všech větších lesních komplexech. Základem potravy jelena jsou rostliny, především mladé výhonky, listy, kůra a plody listnatých stromů a keřů, ale také trávy. V zimě kvůli nedostatku potravy jeleni žerou suché trávy, mechy, lišejníky a mladé výhonky jehličnatých stromů. Pokud je jelen v blízkosti orné půdy, ocení řepu, zelí, brambory a obiloviny. Jelen je plaché zvíře a v těsné blízkosti lidí se necítí dobře. Může se tedy objevit ve vašem lese? Ano, pokud váš les:

•  Je součástí většího lesního komplexu nebo se nachází v jeho bezprostřední blízkosti.
• Jedná se o klidnou oblast, která není intenzivně navštěvovaná člověkem.
• Nemá hustý podrost, ale poskytuje potravní základnu.

V zimě lesní zvěř včetně jelenů krmí lesníci. Je důležité, abyste je sami nekrmili bez konzultace. Jeleni jsou stále divoká zvířata, která by si na lidi neměla příliš zvykat.

Srnec obecný (Capreolus capreolus) je pravděpodobně nejoblíbenější savec polských lesů a polí. Srnkou je často mylně nazývána samice jelena. Je proto potřeba zdůraznit, že srnec je samostatný druh, který měří v kohoutku cca 90 cm a váží 35 kg, je tedy mnohem menší než jelen lesní. Srnec žije prakticky ve všech listnatých a smíšených lesích a houštinách Polska a přizpůsobil se i životu na polích a dokonce i na zahradách v těsné blízkosti lidí. Základem jeho stravy jsou trávy, listí, houby, lesní plody a byliny. Může se ve vaší enklávě objevit srnec? Ano, s největší pravděpodobností za předpokladu že:

• Se jedná o listnatý nebo smíšený les.
• V okolí jsou zemědělské pozemky.
• Oblast je bohatá na potraviny.
• Území neprotínají příliš frekventované silnice, které brání migraci.
• V lese nebo v jeho blízkosti jsou houštiny a keře, ve kterých se může schovat.

Stejně jako u jelenů, srnce nekrmte bez konzultace. Jsou to divoká zvířata a pokusem o jejich ochočení se snižuje jejich šance na přežití.

Prase divoké (Sus scrofa) je běžný a jediný divoký druh z čeledi Suidae v Evropě (výška v kohoutku 110 cm, hmotnost až 320 kg). Přestože je farmáři, kvůli škodám na úrodě, považován za škůdce, jeho přítomnost má pozitivní vliv na lesní ekosystémy (např. snižuje počet larev hmyzu zimujících v půdě). Obývá především oblasti s vysokou lesnatostí. Nejlépe se cítí v listnatých a smíšených lesích, které mu poskytují úkryt a potravu. Prase divoké je všežravé. Základem jeho jídelníčku jsou žaludy a bukvice. Kromě toho v podrostu nachází žížaly, hmyz, drobné hlodavce, oddenky rostlin, houby a dokonce i mršiny. V případě těsné blízkosti zemědělských polí může divočák způsobit velké škody na plodinách, zejména na hlízách a kukuřici. Pravděpodobnost, že se ve vašem lese objeví prase divoké, je vzhledem k jeho rozšířenému výskytu a nízkým nárokům na stanoviště, velmi vysoká.

Los evropský (Alces alces) je jeden z největších suchozemských savců v Evropě, měří v kohoutku od 1,5 m do 2,3 m a váží až 800 kg. Vyznačuje se dlouhými silnými nohami a působivým parožím s typickými lopatami. Losy je extrémně obtížné potkat zejména kvůli stanovištím, která si vybírají. Obývají především vlhké lesy a vlhké zalesněné oblasti, bažiny, rašeliniště, nivy a okolí jezer a řek. Na zimu se stahují do jehličnatých lesů. V současné době se populace losů v Polsku odhaduje na 21 000 kusů (poznámka: Los je v České republice kriticky ohroženým druhem.) Je to býložravec a jeho potrava se skládá převážně ze zelených rostlin – vodních a bahenních v létě a podrostových rostlin, borového a smrkového jehličí, kůry a výhonků stromů v zimě. Kromě toho se los živí trávami, ostřicemi, listím, pupeny, plody keřů, výhonky listnatých stromů (vrba, olše, osika, bříza) a mladými jehličnany (zejména borovice). Zda se los objeví ve vaší enklávě, závisí na přírodních podmínkách. Vlhké a mokřadní lesy a těsná blízkost rozsáhlých lesních komplexů jeho přítomnosti napomohou.

V Polsku samozřejmě žije mnohem více savců, proto je dobré se podívat nejprve do okolních lesů. Posuďte, jaké jsou: listnaté, jehličnaté nebo smíšené, zda jsou bohaté na vodu, jak vypadá podrost, co se nachází v jejich sousedství a jakou potravní základnu mohou zvěři poskytnout. Vydejte se na procházku a pozorujte stopy živočichů, kteří zde žijí. Ty vám poskytnou nejcennější vodítko, jaká zvířata se mohou ve vašem lese také objevit. Cenným zdrojem poznatků bude také kontaktování místního lesníka. Pamatujte, že les je živý organismus, který se řídí vlastními zákony. Pozorujte přírodu a spolupracujte s ní, místo abyste pracovali proti ní a bojovali za někdy nereálné a nesplnitelné sny.